Památník obětem salašské tragédie

Mramorový památník z roku 1985 připomíná sled nešťastných událostí z posledních dnů II. světové války, které se odehrály v oblasti Salaše v dubnu 1945. Památník se nachází v hlubokém salašském údolí. Nedaleko památníku se nachází studánka U padlých a pomník Aloisie Špičákové. Památník je vzpomínkou na občany Salaše, kteří byli zavražděni nacisty na konci II. světové války 29. 4. 1945. Nacisté se tehdy vydávali za ruské vojáky a vylákali do lesů za vesnicí dvě desítky salašských občanů. V místě dnešního památníku pak tyto salašské občany zastřelili. Součástí památníku jsou samotné pomníky se jmény všech obětí tragédie. Autorem památníku je moravský sochař a keramik Stanislav Mikuláštík. Místo tragédie se dnes nazývá „U padlých“. 

Památník připomínající salašskou tragédii byl původně vytvořen v roce 1945 a mě podobu kamene, vedle nějž bylo za dřevěným plotem vytyčeno 20 dřevěných křížů. Později byly tyto změněny na kříže kamenné a s označením jmen padlých. V roce 1985 byl vytvořen památník, který stojí na místě dodnes. Na tomto památníku je uveden stručný popis bojů partyzánských oddílů ve Chřibech. Na salašském hřbitově, který se nachází nad kaplí Jana Nepomuckého je rovněž 20 hrobů a mramorových desek se jmény salašských občanů, kteří padli při této tragédii. Pod kaplí Jana Nepomuckého se také nachází památník obětem I. a II. sv. války.

Kosina (2016) popisuje událost takto. Koncem 2. světové války byla obec Salaš důležitou základnou partyzánského oddílu Olga, spadajícího pod partyzánskou brigádu Jana Žižky, která operovala ve Chřibech. 29. dubna 1945, těsně před osvobozením vojsky Rudé armády, došlo nedaleko obce k tragédii. Devatenáct salašských mužů a jedna žena bylo umučeno a zastřeleno příslušníky protipartyzánského ZbV-Kommanda 43 jehož velitelem byl Werner Brandt. V době fašistické okupace v letech 1939 – 1945 vedli lidé z Uherskohradišťska boj proti okupačním vojskům nacistického Německa. Roku 1944 se místní občané uchýlili k aktivnímu partyzánskému způsobu boje. V době SNP se jej účastnila řada obyvatel okresu. V té době na Moravě také začala působit 1. ČS partyzánská brigáda Jana Žižky, ke které patřily partyzánské oddíly KSČ Staré město, Kuriněnko, Bojkovice, Olga, Ivan, Ovčáček a Palcát-Popovice. Boje za osvobození probíhaly na území tehdejšího okresu Uherské Hradiště od 13. dubna do 2. května 1945 a stejně jako v dalších částech republiky se na nich podílela tehdejší vojska Sovětské armády a na Uherskohradišťsku také Rumunská armáda. Na území Uherskohradišťska tehdy padlo 1190 vojáků těchto vojsk. Obec Salaš osvobodila právě rumunská vojska. Paradoxní však zůstává, že prakticky pár hodin před osvobozením obce zde proběhla náborová akce do partyzánského oddílu Olga. Dvacet místních mužů tehdy odešlo do lesa do místní myslivny. Do obce mezitím dorazila německá protipartyzánská jednotka. Dostupné zdroje uvádí, že byla složená z převlečených příslušníků gestapa a Vlasovců. Část vojáků měla ruské uniformy a hovořila rusky. Od občanů zjistili, kam odešli muži ze vsi a následně je našli a přesvědčili, že je mohou zavést k partyzánům. Na místě v lese zvaném tehdy Vápenice pak vojáci muže zastřelili, dobili pažbami pušek a okradli o hodinky a cennosti. Jednomu ze salašských mužů, Františku Mlýnkovi, se podařilo útěkem do prudkého svahu uniknout. Následně o událostech podal  hrůzné svědectví. Vesničanka Aloisie Špičáková nevěřila rusky hovořícím vojákům, kteří pátrali po mužských obyvatelích ve vesnici a vydala se za jednotkou na kole. Později je bylo její velmi zohavené tělo nalezeno nedaleko místa vraždy můžu, na břehu potoka Salaška. Na tomto místě dnes stojí pomník Aloisie Špičákové. Tato tragická událost si vyžádala život dvaceti obětí. Střelbu slyšela skutečná partyzánská jednotka ukrývající se v okolí. Některé zdroje uvádějí, že v následné přestřelce tato partyzánská skupina zabila několik příslušníků německé protipartyzánské jednotky. Zbytek těchto zločinců utekl do lesa. Paradoxem je, že druhý den po události, v ranních hodinách do vesnice Salaš dorazila rumunská armáda a definitivně obec osvobodila.