Vylízaná skála

Jako Vylízaná skála je označováno několik menších skalních výchozů roztroušených okolo vrcholové kóty (525 m n. m.) přibližně 300 m západně od Bunče. Zdejší skalní útvary jsou tvořeny pro Chřiby typickým pískovcem a slepencem, označovaným jako magurský flyš. Jedná se o horniny, které jsou součástí flyšového pásma magurského příkrovu Vnějších Západních Karpat. Zdejší pískovec obsahuje charakteristické geomorfologické tvary vzniklé mrazovým a chemickým zvětráváním jako jsou voštiny, tafone, skalní dutiny a skalní výklenky. Na vrchol nevede značená trasa, ale není složité se na něj dostat. Stačí si najít schůdnou lesní pěšinu. Na jednom ze skalních bloků, na severní straně masivu, se nachází pamětní deska. 

Může se zdát, že název skály není nijak poetický. Pamětníci často uvádějí, že jednoduše vznikl tak, že na skálu lidé v minulosti „vylézali“ nebo „vylízali“. Zde je nutno také zohlednit, že v 19. století bývala celá řada chřibských vrcholů odlesněna a skalní útvar, nacházející se poblíž turistického centra, se s rozmachem turismu těšil velkému zájmu, neboť nabízel působivé výhledy do okolí. 

Badatelé z unikátního projektu Po hranici uvádějí, že dříve než se všeobecně zažil dnešní název Bunč, bylo v popisech panství a na mapách uváděno pojmenování lokality a jejího okolí pod názvem Vylízaná skála. Název Bunč se vyskytl poprvé v soupisu panských lesů části salašského revíru, patřících buchlovskému panství. V soupisech z roku 1786 je označen jako „Bunža oder Wilizana Skalla“ (v překladu: Bunča nebo Vylízaná skála). K názvu Vylízané skály existují dvě verze výkladu. První teorie připisuje název tvarům skály připomínajících velké jazyky. Knižní průvodce Moravské Slovácko publikovaný roku 1910 zmiňuje lokalitu takto: „Jihozápadně od Bunče leží skupina skalisk, zajímavých svým tvarem, jako by obrovskými jazyky kusy z nich byly vylízány, a nazvaných proto Vylízaná skála.“ Druhá verze původu názvu uvádí, že skála byla výraznou dominantou tehdy odlesněného hřebene, a protože skýtala daleký výhled po kraji, lidé na ni vylézali a odtud pochází název Vylízaná skála (Pjevič, 2017).

Pjevič (2017) dále uvádí citace z hraničních listin, které se týkaly vymezení hranic pozemků jednotlivých panství: „Od poslední revize hranic z 25. srpna 1746 v zájmu dobrých sousedských vztahů došlo k obnově a rektifikaci hranic mezi velehradským klášterem a buchlovským panstvím. Počátek obchůzky je podle přehledu transakce z r. 1707 na Vylízané skále, která je velmi pozoruhodným kusem skály“. Další citace se týká způsobu značení hranice: „Nalézají se hraniční dub a oboustranně otesaný hraničník C. W. na velehradské straně; následuje dub se znameními z obou stran: Velehradu C. W., Buchlovu H. B., dále vozovou cestou k dubu s hraničními hřeby, pak lípa s hraničními znameními, pak buk, ještě dále dub s hraničními hřeby…“. Podrobné informace o problematice dále uvádí unikátní projekt Po hranici.

Přibližně 400 m jihozápadně se nachází další, geologicky zajímavější, skalní útvar Jeřabčina, na jehož vrcholu jsou patrné, mrazovým zvětráváním vzniklé, skalní mísy. Jeřabčina dříve bývala na některých mapách nesprávně označována jako Vylízaná skála a někdy s ní byla i zaměňována. Tomu patrně dopomohl i fakt, že Jeřabčina byla po dlouhá léta ukryta v hustém smrkovém lese a bylo složitější ji najít. Jižně pod masivem Vylízané skály pramení dvě významné studánky Kubitova studánka a pramen Jakubka. Z vrcholu Vylízané skály lze dohlédnou východně k protějšímu kopci Jílová (544 m. n. m, dnes na mapách označován jako Holý vrch) a také jihozápadně k Buchlovu a Holému kopci. Okolí Bunče nabízí celou řadu dalších zajímavých míst jako jsou Zvonička na Bunči, Bunčský pramen, Kříž na Bunči, Kříž pod Tvarůžkem, studánka Metúdka nebo vzdálenější, ale velmi slavná studánka U Lvích hlav.