Gorazdova studánka

Gorazdova studánka se nachází nedaleko slavného slovanského hradiska na hoře sv. Klimenta a má vazbu k velkolepé historii Velkomoravské říše. Dříve se studánka označovala také Cyrilka, Zeyerova nebo Klimentka. Leží u žluté turistické značky v nadmořské výšce 423 m. Má podobu zděné kamenné studánky s dřevěnou stříškou. Říká se, že ke studánce údajně chodili lidé už za časů starých Slovanů. Místní říkají, že voda z pramene je pitná. Voda ze studánky odtéká do Klimentského potoka, který později ústí do říčky Hruškovice. Což je říčka s patrně nejkrásnějším poetickým názvem ve Chřibech. V roce 2011 v okolí studánky proběhla poměrně rozsáhlá těžba dřeva, po které byl pramen v žalostném stavu (viz fotografie v galerii níže). Následně ji dobří lidé chřibských hor opět obnovili. Dnes je okolí studánky upraveno a i okolní vegetace studánku postupně zarůstá. To je pro pramen bezesporu lepší než holina jako v roce 2011. Nachází se zde vyřezávaná socha sv. Gorazda, která je umístěna na pařezu po uřezaném kmeni vzrostlého smrku. Je zde také lavička a dvojramenný kříž, který bývá také obecně označován jako tzv. „patriarchální kříž„. U dvojramenných křížů má kratší příčné břevno naznačovat tabulku, na níž dal římský prefekt Pilát Pontský napsat „jméno a vinu Ježíšovu“. Známé INRI jež znamená „Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum„, volně přeloženo jako „Ježíš Nazaretský, král židovský„. 

Celá oblast hory sv. Klimenta má zvláštní posvátný význam a pro jeho pochopení je nutné vnímat bohatý historický kontext této lokality v rámci Chřibů. Jedná se o původní staroslovanské hradisko. Oblast je považována za svaté místo, kam se údajně uchýlili následovníci slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje před pronásledováním. Převážná většina literatury odkazuje na silnou vazbu lokality k odkazu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. O místě také koluje řada legend a pověstí. Posvátný význam Gorazdovy studánky na úbočí hory sv. Klimenta, se dle některých autorů vyrovná slavným poutním místům jako je bájný Velehrad nebo ikonický Svatý Hostýn. Historický a svatý odkaz je zde více než patrný. Jak již bylo zmíněno místo má poměrně bohatou historii a některá data se zakládají na skutečnosti, jiné informace jsou předmětem legend a pověstí.

Přítomnost pramene na tomto místě dokládá topograf Volný už roku 1838, roku 1890 ji uvádí farář František Přikryl jako léčivou. Později, v roce 1939, je uváděn sirný léčivý pramen, který lidé využívají k léčení revmatických obtíží. Dnes není již sirovodík patrný. Přesto je voda měkká a mineralizovaná (Žižlavský, 2013). Do 90. let 20. století se studánka ještě nazývala Zeyerova, později získala svůj současný název podle biskupa Sv. Gorazda, jenž se stal pokračovatelem tradice Sv. Metoděje a sloužil slovanské bohoslužby na Velké Moravě. Poté, co byli žáci Cyrila a Metoděje z Velké Moravy vyhnáni, se přesunul na Balkán. Gorazd je spolu s Cyrilem, Metodějem, Klimentem, Angelárem, Naumem a Sávou jedním z tzv. Sv. Sedmipočetníků. Těchto sedm bylo přímými učedníky a pokračovateli sv. Metoděje. Spisovatel a badatel Bořek Žižlavský ke studánce uvádí několik Cyrilo-Metodějských legend. Podle té první zde údajně měli bratři a věrozvěstové křtít novorozence z okolních vesnic. Dá se tedy předpokládat, že Cyril s Metodějem u studánky skutečně byli, ale bohužel tento fakt není nikde písemně doložen. Lidé na Slovácku však věří, že Cyril s Metodějem na hradisku skutečně pobývali (Žižlavský, 2016).

Žižlavský (2013) dále uvádí fakta a na ně navazující pověst. Na jaře roku 2012 se ujali pramene osvětimanští přátelé lesa a za financování Lesním družstvem Osvětimany a obcí Osvětimany jej pečlivě rekonstruovali, zastřešili a doplnili můstkem přes Klimentský potok. Opravená studánka byla tehdy posvěcena boršickým farářem Antonem Kasanem při příležitosti tradiční pouti na Klimentku 27. května téhož roku. Faktem zůstává, že nejvíce návštěvníků každoročně navštíví toto významné místo právě při letité cyrilometodějské tradici. K této tradici se vztahuje i další z klimentských pověstí, kterou zaznamenal před lety Karel Sedlařík z Koryčan. Ta vypravuje o černokněžnících, bývalých stoupencích klimentských slovanských mnichů, vypuzených po smrti sv. Metoděje z Velké Moravy, kteří se usadili v hlubokých lesích a činili dobré skutky. Lidé je nazývali „horskými mnichy“ a jejich konání považovali za nadpřirozené. Jednou procházel pod Klimentkem chudý poutník a u studánky potkal sedícího starce v černé kutně, který ho požádal o jídlo. Pocestný mu nabídl něco ze svých zásob a nasbírané lesní ovoce. Stařec hbitě pojedl, napil se křišťálové vody z pramene a rázem jako by omládl a dobrodince oslovil: „Pojď se mnou do blízké skrýše, něco ti za tvou laskavost dám, ale na dar se můžeš podívat až doma, jinak z něj nic nebudeš mít.“ Tak se i stalo. Poutník vzal darovaný naplněný pytel na záda a otevřel jej až s matkou v rodné chalupě. Vysypaly se z něj samé zlaťáky. Oba pak děkovali zázračnému dárci a žili spokojeně až do smrti.

V bezprostřední blízkosti studánky se nachází socha sv. Gorazda a dvojramenný kříž.