Studánka U Mísy

Vydatný lesní pramen se nachází asi 500 m západně od známého skalního útvaru Kozel. Dříve studánka nesla název Metodějova studánka nebo Studánka Paní mísa. Pramen je silný i v letních měsících. Sloužil a slouží jako vydatný zdroj vody pro hrad Cimburk. Je pojmenována podle tvaru mísy, ve kterém je jímána voda. U studánky se nachází turistický altán. Voda ze studánky odtéká do potoka, která tvoří jeden z levých přítoků říčky Kyjovky. Nedaleko západním směrem se nachází lovecká chata Lesana. Studánka je oblíbené místo odpočinku a občerstvení pro turisty. Studánka byla za poslední století několikrát opravována.

Žižlavský (2013) uvádí, že kamenný sběrač vody ve tvaru mísy pochází z roku 1932. Tehdy se ujal zásadní úpravy studánky koryčanský občan Josef Chvála, jak vyplývá ze vzpomínek jeho vnuka Bořivoje Kadeřábka z Buchlovic. Původní podoba pramene byla méně nápadná. Studánka je často vyhledávána turisty a kvalita vody je průběžně kontrolována.

Žižlavský (2013) dále uvádí pověst o původu studánky: „Cimburský pán Ctibor, jenž se s druhy vydal na lov velkého jelena, o němž už mezi sloužícími tolik slyšel. Za pomoci loveckých psů náhončí slídili ve svazích vrchu Ocásku, pročesávali houštiny, ale nikde nic. Až v pozdějších odpoledních hodinách se na ně konečně usmálo štěstí. Mezi několika paroháči výrazně dominoval onen vyvolený kousek. V divoké štvanici Ctibor jelena už už dostihl, ten ale nějak klopýtl a chvíli zůstal nehnutě ležet. Muž seskočil z koně a přiblížil se k jelenovi na několik kroků, aby byla jeho rána z kuše jistá. Vtom se jelen postavil na nohy a klidně odešel do blízké houštiny“. „Proč jsi nevystřelil, pane,“ volali na Ctibora lovci, „vždyť byl už tvůj!“ „Nemohl jsem, daroval jsem mu život,“ odvětil. „Pojďte sem, rychle! Na místě, kde jelen odpočíval, prýští pramen křišťálové vody, jenž tu nikdy nebyla a kterou na hradě tolik potřebujeme.“ „Ctibor poklekl u pramene, rozhrnul staré suché listí, vodu okusil a omyl si jí unavený obličej. Hned druhý den ráno se vydala k místu na rozkaz pána skupina poddaných, aby pramen důkladně vyčistila a upravila z něj pevnou studánku. Podle tradice prý i v nejparnějším létě dávala až dvanáct věder vody k pití a užitku.“

Žižlavský (2013) uvádí také vzpomínky tetky Apoleny, která vyprávěla: „Tady kdysi prúdil silný prameň tejto vody, až se tu z ní udělala taková veliká misa. Kterýsi pán z Cimburka prý si vzal za ženu chudobnú dívku z lidu. Jeho rodina se chtěla tej paní zbavit, a tož ju sem chodili do tej studenej vody namáčat, až chuděrka zchřadla. A tož se včíl říká temuto místu Panímísa.“

Podobnou pověst uvádí Vaníček (2013) o jiné studánce, známé pod názvem Studánka Paní, která se nachází přibližně 900 m západně. Obě studánky i jejich názvy bývají v různých zdrojích občas zaměňovány. Uvádí se jména jako Studánka paní, Paní studýnka, studánka U Mísy, studánka Paní mísa, studánka Panímísa apod.). Správné označení obou studánek by mělo být Studánka Paní (nacházející se na žluté turistické trase mezi Cimburkem a rozcestím U Křížku) a studánka U mísy (nachází se na rozcestí zelené a červené turistické trasy mezi skalními útvary Kozel a Kazatelna).