Komínky

Pískovcové skalní útvary známé jako Komínky nebo Komínkovské skály se nachází na stejnojmenném vrcholu Komínky (521 m n. m.) přibližně 1,5 km východně od Bunče. Oblast Komínků patří k ikonickým místům Chřibů s velmi zajímavou a bohatou historií.

DSC06843

Příběh místa

Komínky jsou pískovcové skalní útvary nacházející se na vrcholu a severní straně stejnojmenné vrcholové kóty Komínky (521 m n. m.) přibližně 1,5 km východně od Bunče. Jedná se o mohutný mrazový srub ležící v bukovém lesním porostu. Komínky jsou významných vrcholem chřibských hor a patří k populárním turistickým a lezeckým cílům. Oblast Komínků je chráněna jako přírodní památka. V minulosti byly Komínky považovány za „střed Moravy“. Místo bývá někdy označováno také jako Komínkovské skály

Skály jsou součástí dlouhého skalnatého hřbetu, který se táhne ze západu na východ od Bunče přes Komínky a Kameňák a na východě spadá až ke Kudlovské dolině. Ve vrcholových partiích rozsáhlého hřbetu vystupují na povrch izolované skalní útvary a mrazové sruby. Větší i menší skalní formy různých tvarů se vyskytují po celém, přibližně 4 km dlouhém hřbetu a Komínky jsou jedním z nejvýraznějších skalních celků celého masivu. Samotné Komínkovské skály jsou tvořeny dvěma celky, které ve vrcholových partiích hřbetu vytváří mohutný mrazový srub. Na vrcholu se nachází přibližně 15 m dlouhý, 4 m široký a 6 m vysoký pás skal, který je orientován západo-východním směrem. Pod vrcholem se na severní straně hřbetu nachází další výrazná skalní stěna o výšce asi 12 m, kterou tvoří mohutný mrazový srub. 

Oblast Komínků je chráněna také jako přírodní památka a předmětem ochrany jsou pískovcové skalní útvary magurského flyše v oblasti Středomoravských Karpat. Lesní vegetaci na jižním svahu představuje strdivková květnatá bučina asociace Melico-Fagetum s převažujícím bukem lesním (Fagus sylvatica), příměsí dubu zimního (Quercus petraea) a habru obecného (Carpinus betulus). V bylinném patře dominuje strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Na skalní suti pod vrcholem se vyvinula vegetace květnatých bučin asociace Dentario-enneaphylli-Fagetum s bohatým bylinným podrostem (Chytrý a kol. 2014; Podešva, 2024).

Geologicky je skála tvořena pískovci a slepenci vnějšího flyšového pásma Západních Karpat. Na geologickém vývoji skal se v minulosti výrazně podílelo mrazové a chemické zvětrávání, činnost vody, větru a ledu. Zdejší mrazové sruby jsou tvořeny paleocenními hrubozrnnými arkozovými pískovci a v některých místech také silně zvětralými pískovci a slepenci račanské jednotky magurského flyšového příkrovu. Zdejší pískovce jsou středně až hrubě zrnité, místy silně zvětralé, složené z křemene, ortoklasu, biotitu, muskovitu, jílovitých minerálů, živců a fylitů (Podešva, 2024; Mackovčin a Jatiová, 2002). V důsledku zvětrávání zde vznikly geomorfologické tvary typické pro oblast Středomoravských Karpat jako jsou skalní převisy, římsy, jamky, voštiny, pukliny, skalní mísy a další. Specifické tvary zdejších skalních bloků dlouhodobě utvářelo a modelovalo mrazové zvětrávání (Hruban, 2014). Na severním úpatí vrcholového skaliska je patrný výraznější převis. V severní stěně spadající do lesního údolí jsou patrné výrazné vertikální a horizontální pukliny vzniklé již zmíněným mrazovým zvětráváním pískovců.

Na vrcholu skal se pod hlavním převisem nachází malé ohniště. Oheň se zde však rozdělávat nesmí, s ohledem na lesní zákon a také na chráněné území přírodní památky. 

Komínky jsou místem s velmi bohatou a zajímavou historii. Údajně měly být v minulosti tzv. „ohňovou“ nebo „kouřovou horou“, na které se zapalovaly strážní ohně, které signalizovaly lidem v okolí a v obcích v nížinách blížící se nebezpečí, ať už se mělo jednat o vpády nepřátelských vojsk nebo přírodní pohromy (Podešva, 2024). Patrně nejvýznamnější kapitolou historie Komínků napsal konec 19. století a počátek 20. století. V té době byl vrchol, stejně jako řada dalších vrcholů v okolí, odlesněn a nabízel tak působivé výhledy do okolní krajiny. Stal se tedy oblíbenou vyhlídkou i výletním místem a často sem zavítala také šlechta. Není tajemstvím, že Komínky byly oblíbenou návštěvní „destinací“ hraběcí rodiny Thun-Hohensteinů, která držela kvasické panství. Roku 1903 navštívil Komínky dokonce i následník rakousko-uherského trůnu, arcivévoda a korunní princ rakouský, uherský a český, František Ferdinand d’Este (1863 †1914), který byl švagrem hraběte Jaroslava Thun-Hohensteina (*1864 †1929). A právě rok 1903 položil základ působivému dobovému příběhu o sopce na Komínkách. Po roce 1903 byly Komínky seriózně považovány za aktivní sopku, což však lze z odborného pohledu a s ohledem na geologické podloží Chřibů, zcela vyloučit. Nicméně tento příběh byl ve své době natolik populární, že se dokonce dostal až na stránky krajanských novin za velkou louží v Americe.  Jiří Blaha, kostelanský spisovatel, badatel a věrný ochránce Chřibů uvádí, že správa panství v době návštěvy následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este nechala horní plošinu vrcholového skaliska opatřit železným zábradlím a do masivu skály vytesat schůdky. Zábradlí bylo později odstraněno, ale schůdky jsou na místě patrny dodnes. Zábradlí se do vytesaných děr, zalévalo roztavenou sírou, přitom se ale síra vznítila a nad vrchol hory stoupal hustý, černý dým, který byl vidět až z dalekého okolí. To pochopitelně vyděsilo lid v okolních obcích, kteří o dění na Komínkách a instalaci zábradlí na vrcholovém skalisku neměli vůbec ponětí. Jeden aktivní žurnalista následně napsal „o stoupajícím dýmu na komínkách“ článek do tehdejších hradišťských Slováckých novin a tak vznikla novinářská senzace o přítomnosti aktivní sopky ve Chřibech. Autor novinového článku přesvědčivě tvrdil, že v oblasti obnovila svou činnost sopka, což samozřejmě prokazatelně doložil „ověřenou“ informací o výskytu sopečné flóry na úpatí sopky. Dnes víme, že nic z toho neplatí. Ani sopka, ani sopečná flóra. Příběh o sopce byl však ve své době velmi populární a plnil stránky nejedněch novin. Zprávu regionálních novin převzaly následně Národní listy, odkud se dostala až do krajanských novin v Americe. Traduje se, že než byla přítomnost sopky vědecky vyvrácena, profitovali ze situace především hospodští z nedalekých hostinců a hospod v okolních obcích. Ti údajně platili místním chlapcům, „že budou pálit na Komínkách mokré bukové listí, ku přilákání zvědavců a zvýšení tak vlastních tržeb.“ (Blaha, 2013; Dvouletý, 2012)

Do historie Komínků se zapsal i rok 1960, kdy se v oblasti vrcholu stala letecká havárieCelý příběh je tajemný stejně jako samotné Chřiby. Pamětník Jiří Blaha, který celou událost dlouhodobě mapoval, k ní uvádí, že tehdy se v oblasti Komínků v husté mlze zřítilo vojenské letadlo IL – 14 a všech 7 členů posádky na místě zahynulo. Událost byla dlouho utajována a až po roce 1989 začaly na světlo světa vycházet nové skutečnosti (Blaha, 2024).

Komínky jsou také lezeckým terénem. Je zde vytyčeno několik výstupových cest, převážně střední obtížnosti. Vrcholový skalní blok nabízí několik cest boulderového charakteru v převisu (Skýpala a Wolf, 2010). 

Ve vrcholové části masivu se nachází mramorová pamětní deska. Ta je vzpomínkou na skauta, bratra Emanuela „Mánka“ Ruperta, který zde tragicky zahynul roku 1998. Emanuel Rupert (*1940 1998), byl vůdce 11. oddílu skautů z nedaleké Kroměříže. Kostelanský spisovatel a znalec Chřibů Jiří Blaha vzpomíná na Emanuela Ruperta takto: „Mánek byl dobrý kamarád, skaut a milovník přírody, který na Komínkách tragicky zahynul roku 1998. Bylo mu 58 let. Celý život se věnoval práci s mládeží.“ (Blaha, 2024) 

V bližším i vzdálenějším okolí Komínků najdeme řadu zajímavostí. Po celém vrcholovém hřbetu Komínků jsou rozmístěny kamenné hraničníky, které vymezovaly historické hranice panství. Na severním úpatí Komínků se nachází několik pramenů a studánek. Nejbližšími jsou Komínkovská Malenovská, které tvoří hlavní prameny Kudlovického potoka. Východně pod severním hřebenem Komínků se pak nachází tři staré studny. Pár desítek metrů západně Komínků se nachází menší skalní útvary, které jsou také součástí mohutného hřebenu směřujícího od Bunče přes Kameňák ke Kudlovské dolině. Ve vzdálenějším okolí se nachází další zajímavá místa, 1 km jižně je to Hraběnčina studánka a 1,5 km západně roste Nábělkova lípa, které se nachází na hranici PR Záskalí, jedné z nejvýznamnějších přírodních rezervací ve Chřibech. Přibližně 1,5 km západně o Komínků se rozkládá významné turistické a historické rozcestí Bunč.

Galerie místa

Zajímavé odkazy

Zdroje

BLAHA, Jiří. Studánky vypravují příběhy: Komínkovská studánka. In: Slovácký deník, 2013 [online] [cit. 2023-12-23]. Dostupné z: https://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/studanky-vypravuji-pribehy-kominkovska-studanka-20130909.html

BLAHA, Jiří. Letecké havárie na Komínkách. In: Vyprávění Jiřího Blahy, 2024 [cit. 2024-3-31]. 

DVOULETÝ, Miroslav. Komínské skály. In: Pařezovy Chřiby, 2012 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné z: https://chriby.page.tl/Kom%EDnsk-e2–sk%E1ly.htm

HRUBAN, Robert. Geomorfologické tvary. In: Moravské Karpaty, 2014 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geomorfologie/stupavska-vrchovina/
 

CHYTRÝ, Milan a kol. Vegetace České republiky. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2299-8

MACKOVČIN, Peter a Matylda, JATIOVÁ. Zlínsko. In: Chráněná území ČR, Svazek II. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2002. ISBN 80-86064-38-7 
 

PODEŠVA, Zděněk. PP Komínky. In: Chráněná území Zlínského kraje, 2021 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné z: https://www.chranena-uzemi.cz/kominky.php

SKÝPALA, Vladimír a Vladimír, WOLF. Moravské skály. Valašské Meziříčí: Vladimír Skýpala, 2010. ISBN 978-80-254-8777-8

Máte aktualizaci nebo tip?

Máte návrh na aktualizaci, nové informace k místu a chcete rozšířit článek? Nebo jste objevili v článku nepřesnost? Napište nám.