Sirkovica

Studánka se nachází 50 m severně od Hospody pod Břesteckou skalou, pod prudkým klesáním svahu Čertova sedla. Studánka leží v bažinaté údolní nivě Zlechovského potoka. Nejlepší přístup k prameni je po úzké pěšině zarostlé vegetací přímo od parkoviště u hospody, tuto pěšinu je však poměrně obtížné najít. Přístup ke studánce je poměrně obtížný, okolí je silně zarosteno náletem a podmáčeno (srpen 2023). V údolní nivě potoka rostou typické mokřadní druhy jako ostřice, olše, apod. V okolí studánky roste také velké množství přesliček. Ještě kolem roku 2017 byla studánka dobře dostupná a byla u ní umístěna cedulka s názvem „Sirný pramen“. V roce 2023 je okolí silně zarosteno náletem. Voda je jímána v betonové skruži a odtéká malou kovou trubkou. Průtok je malý. Voda ze studánky odtéká do Zlechovského potoka. Jedná se o sirný pramen, odtud se také někdy označuje jako „Sirková voda“. O studánku v minulosti pečoval Český svaz ochránců přírody Rochůs z Uherského Hradiště. K roku 2023 nebyla data o pečovateli dostupná. Severně se nachází další pramen Studánka U Chaty Věry.

Žižlavský (2013) popisuje na jaře roku 2013 studánku takto: Zarůstající, málo používaná lesní svážnice, při jejímž okraji brzy z jara kvetou krásné růžové lýkovce, klesá do údolí potoka za Břestkem. U budovy rekonstruované hospody Pod Skalou odbočíme ze zpevněné cesty, využívané často ke skladovaní vytěženého dříví, vlevo, směrem k bývalé rekreační chatě Věře. Obezřetně postupujeme řídkým bažinatým lesem a po několika desítkách metrů se ocitneme u vysoké betonové skruže opatřené betonovým víkem, zabezpečeným želenými pásy proti vniknutí nepovolaných osob a přízemním kovovým výtokem. Vyvěrající „sirovátka“ dále vyplňuje několik metrů vzdálenou zakopanou betonovou skruž, jež sloužila k nabírání vody do větších nádob. Při těžbě kulatiny v roce 2011 spadla na zakrytou skruž těžká větev, která ji naštěstí nepoškodila. Publikace Průvodce po minerálních pramenech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2011) nabízí základní rozbor vody z této studánky. Podle něj zdejší sirná, hydrogenuhličitano-sodná voda, podobná svým složením té na Smraďavce, obsahuje až 10 mg/l sirovodíku a její mineralizace činí až 1000 mg/l. 

Další zajímavost, kterou Žižlavský (2013) uvádí je, že ve 30. letech 20. století usiloval místní rodák a kyjovský podnikatel Bedřich Vrtala o vybudování lázeňské budovy u tohoto sirného pramene. Záměr se ale neuskutečnil. 

Žižlavský dále uvádí, že Sirkový pramen zakomponoval břestecký regionální historik a publicista ing. František Malík ve své pohádce Víly od sirkové studánky: Pohádka vypráví o mladém břesteckém ševci Martinovi, jenž jednou při cestě na dříví zatměl v lese. Když se přiblížil k malému palouku se sirnatou studánkou, vyšel z mraků měsíc, v jehož svitu uviděl tři tančící víly. Uviděly ho a vyznaly se mu z velkého trápení. Jiné víly se jim prý posmívají, že voda z této studánky velice páchne, a je to velice mrzí a neví si rady. Po návratu domů Martin vše povyprávěl své mamince, která ráno vyšla do zahrádky, nasbírala všelijaké bylinky, z nichž uvila věnečky, zatímco mladík nachystal bylinkové kytičky. Po setmění se opět vydal k sirkovému prameni pod Břesteckou skalou. Víly na něj už čekaly. Věnečky si zapletly do vlasů a kytičkami pohladily své ruce a nohy. Najednou bylo všude kolem tolik vůně, že páchnoucí vodu už nikdo necítil. „Co si přeješ za odměnu?“ tázaly se víly Martina. Ten chvíli přemýšlel a nakonec nesměle odvětil: „Chtěl bych se oženit, ale nemám hodnou a pracovitou nevěstu, pomozte mi ji vybrat.“ Víly mu slíbily, že přiletí jako tři noční motýli na příští tancovačku a kolem kterého děvčete třikrát zakrouží, tu ať si namluví a vezme za ženu. Tak se i událo. Copatá Rozárka se brzy stala Martinovou ženou.