Osvětimanské skály (Čertovky)

Skupina pískovcových skalních bloků známá jako Osvětimanské skály leží v lesích přibližně 3,5 km severně od obce Osvětimany. Skalní oblast se nachází v mírném svahu pod vrcholovou kótou Skály (499 m. n. m.) nad východním údolím říčky Hruškovice. Osvětimanské skály bývají někdy označovány také jako „Čertovky“ nebo „Čertovy skaly“* či „Čertovy skály“. Autoři Žižlavský, Hrabec a Blaha (2022) označují oblast původním názvem a to „Skály na Dubovém díle“. Skály jsou turisticky i lezecky oblíbenou a poměrně navštěvovanou lokalitou a patří mezi největší skalní oblasti ve Chřibech. Žižlavský, Hrabec a Blaha (2022) uvádí, že místo bylo zaznamenáno pod názvem „Skale“ už v lesnické mapě z roku 1835 a později pod názvem „Skali“ uvedeno i v mapě II. vojenského mapování (1836 -1852). 

Osvětimanské skály jsou považovány za malé skalní město. Ke skalám nevede značená turistická trasa, místo však není složité najít. Nejčastějším výchozím bodem bývá rozcestí Vlčák na severním konci Osvětiman. Odtud mírným svahem stoupá lesní cesta, která se později mění na pěšinu vedoucí až ke skalám. Lokalitu tvoří několik větších a menších skalních bloků roztroušených ve starém bukovém lese, v mírném jihovýchodně orientovaném svahu.

Oblast tvoří čtyři hlavní skalní bloky a několik menších skalek a balvanů. Osvětimanské skály bývají považovány za jediné skalní město ve Chřibech. S trochou představivosti můžeme říci, že se o malé skalní město, spíše „městečko“, jedná. Nelze však mluvit o rozsáhlých skalních městech, jako jsou známá třeba z oblastí Hruboskalska, Adršpachu, Teplických skal či Labského údolí. 

Geologicky jsou skály tvořeny pískovci a slepenci magurského příkrovu vnějšího flyšového pásma Západních Karpat. Na geomorfologickém vývoji skal se významně podílelo mrazové a chemické zvětrávání, činnost vody, větru a ledu. Zdejší pískovec, označovaný jako magurský flyš vytváří celou řadu rozmanitých geomorfologických tvarů jako jsou skalní výklenky, převisy, dutiny, římsy, voštiny, tafone, skalní mísy a další (Mackovčin a Jatiová, 2002). Na úpatí Osvětimanské jehly, dominantní skalní věže celé oblasti, je náznak malé puklinové jeskyně. Zajímavostí je také vznikající viklan v horním plató jednoho z nižších skalních bloků vedle Osvětimanské jehly. Geologicky zajímavé jsou také zdejší celky voštin a systémy jamek, prohlubní a u lezců oblíbených „misek“. Tyto zajímavé, rozmanité skalní útvary a geologické prvky vytváří horniny magurského flyše po celém území Chřibů. V oblasti Osvětimanských skal je však četnost a rozmanitost těchto geomorfologických tvarů velmi bohatá a zdejší skalní útvary mohou při troše představivosti připomínat ať už zmíněné menší skalní město nebo různé tvory či nadpřirozené bytosti. Skalní bloky Osvětimanských skal a skal v nedalekém okolí jsou označovány jako Žába, Lebka, Jehla, Tlama, Kůň, Tank, Severka, Hvězda, Dvě hlavy nebo Trpasličí město.

Právě rozmanité tvary skalních bloků často připomínající peklo, démony či jiné mytické tvory, položily základ i zdejším legendám. Dle pověsti se traduje, že ve skalách údajně býval vchod do pekla. Proto se skalám už od nepaměti říká „Čertovky“ nebo „Čertovy skaly“*. Samotný vchod do pekla by měl být údajně v kamenném suťovisku mezi skalami. Jiná pověst praví, že v těchto místech si místní čerti na ohních opékali darebáky, zločince, chamtivce a jiné podvodníky, kteří „propadli peklu“ (Žižlavský, Hrabec a Blaha, 2022). Tyto a další „pekelné“ legendy nejsou u skal v oblast Chřibů ničím překvapivým. Už v dávných dobách lidé ke skalám v lesích a kopcích často vzhlíželi s obavami a přiřazovali jim nadpřirozený původ. Skaliska ukrytá v lesích, daleko od lidských sídel, vesnic či osad, mají často velmi unikátní atmosféru. Odráží se v ní rozervanost, nespoutanost a divokost přírody a zároveň jakási tajuplně romantická a divoká krása chřibských hvozdů. Nelze se divit, že taková místa inspirovala jak řadu umělců, tak i prostou lidovou slovesnost. Obecně lze říci, že názvy skal spojené s postavou „čerta“ či „ďábla“, tedy tradičních démonů slovanského folkloru, nejsou v oblasti nejen Chřibů, ale i celé Moravy a především pak v oblasti Valašska, ničím netradičním.

Skály jsou využívány také lezecky. Jedná o významnou a populární lezeckou oblast, která nabízí desítky výstupových cest všech obtížností od nižších, přes střední až po nejtěžší obtížnosti na kvalitním chřibském pískovci. Lezecký průvodce označuje hlavní skalní věže oficiálními názvy Osvětimanská jehla, Tank, Druhá věž, Pátá věž, Hlava a Jehelníček. Celé skupině skalních věží dominuje především 20 m vysoká Osvětimanská jehla s impozantní severní stěnou. Oblast byla přejištěna v roce 1997 a později znovu v roce 2005. Mezi známé a legendární chřibské cesty patří např. Kanta 8+/9-, Severní stěna 9+/10-, Východní hrana 7, Sbohem lady D. 7+/8- nebo Hodina Sirael 10- (Skýpala a Wolf, 2010). Některé cesty nižší obtížnosti, především na ukloněných a zastíněných částech skal jsou porostlé mechem a lezecky se stávají méně zajímavými. Nicméně celá řada zdejších cest je ve slušném stavu a dobře odjištěna nýty a borháky. Oblast je lezecky oblíbená především v teplých letních dnech, kdy starý bukový les nabízí příjemný stín a pohodlné mikroklima oproti osluněným plotnám, které nabízí třeba oblast Břestecké skály, Zbojníka nebo některé ze stěn Barborky.

Skály jsou už po desetiletí oblíbeným místem několika generací turistů, lezců i trampů. Pod skalními bloky Hlava a Druhá věž se nachází ohniště a lavice z kmenů. Ohně se zde však s ohledem na lesní zákon rozdělávat nesmí. Býval zde také totem a stožár na vlajkoslávy trampských osad. Žižlavský, Hrabec a Blaha (2022) uvádí, že trampská osada se zde nacházela v 80. letech 20. století a jejím pozůstatkem je už jen současné ohniště.

Přibližně 300 m jižně od Osvětimanských skal se nachází další menší skalní útvary zvané Trpasličí město a o něco dále, asi 500 m jižně, pak skalní útvar Jestřábí skála. Ta je na některých mapách označovaná také pod názvem Tlama nebo Dvě hlavy. V horolezeckých průvodcích je pro tento lezecký terén ustanoveno označení Jestřábí skála. O něco dále se nachází menší antropogenní skalní útvar Milčulkovy schody.

Ve vzdálenějším okolí se ve svazích nad údolím říčky Hruškovice nachází řada dalších skalních útvarů, nejznámějšími z nich jsou solitérní věžička Kulatina, někdy též nazývaná Baba, která leží asi 1 km jihozápadně od Osvětimanských skal. Severozápadně od Kulatiny se nad údolím lesního potoka tyčí skalní stěna zvaná Čertova skála, která dominuje celé oblasti a asi 150 m severozápadně od ní se nachází suťové vrcholové skalisko Vrtalka. Oblast doplňuje také legendární Zikmundova skála, která oplývá bohatou historií.

Pozn. Podrobnějších pohled do historie Osvětimanských skal nabízí také kniha CHŘIBY – po skalách a lomech IV. z edice Chřiby záhadné a mýtické sv. 17 od autorů Bořka Žižlavského, Jaroslava Hrabce a Jiřího Blahy ze známé Expedice Chřiby, vydaná nakladatelstvím Buchlov Milana Železníka roku 2022 (Žižlavský, Hrabec a Blaha, 2022).

*Pozn. Jeden z názvů skal „Čertovy skaly“ se uvádí se skutečně s krátkým „y“, nejedná se o chybu.