Buchlovský kámen

Slavný skalní útvar Buchlov kámen (alternativně Buchlovský kámen, Velký Buchlovský kámen) se nachází v centrálních Chřibech, přibližně 1,5 km severovýchodně od Starých Hutí a je jednou z významných dominant centrální části Buchlovských hor. Místo oplývá velmi bohatou historií a je významným turistickým cílem. Údajně by se mělo jednat o nejstarší pojmenované skalisko na celém území Chřibů, jehož název je doložen v historických listinách už roku 1555. 

Skalní útvar dosahuje výšky 12 metrů a nachází se v nadmořské výšce 525 m n. m. Leží přibližně 100 m jihovýchodně od stejnojmenné vrcholové kóty Buchlovský kámen (535 m n. m.). Tento nevýrazný, oblý vrchol je dnes z větší části zalesněn převážně smrkovými porosty a na jeho vrcholu se nachází kamenný hraničník s letopočtem 1939. Buchlovský kámen bývá někdy označován také jako Velký Buchlovský kámen (např. v horolezeckých průvodcích), nedaleko severovýchodně se nachází menší skalní útvar, jenž nese název Malý Buchlovský kámen. 

Skalní útvar leží v samém srdci Chřibů a v jeho blízkém okolí vede hlavní chřibská hřebenovka, červená turistická trasa. Skála se nachází na žluté turistické trase spojující Staré Hutě a Břestek. Častými výchozími místy při výletech ke skále jsou horská obec Staré Hutě nebo nedaleký bývalý panský dvůr – statek Zikmundov, kde se dnes nachází moderní a ikonický penzion. Současný majitel v posledních letech významně zvelebil celou oblast. Přestavěl dvůr na penzion a obnovil statek i přilehlé pastviny, kde chová desítky kusů dobytka. Po roce 2022 vybudoval také unikátní ruční sklárnu a navázal tak na tradiční sklářské řemeslo, které ke Chřibům po staletí patřilo. Díky snadné dostupnosti po rovinaté cestě, která vede od Zikmundova nejprve po asfaltu, později přechází v polní cestu a končí loukou, je skála oblíbeným výletním místem. 

Skalní útvar tvoří pískovce a slepence magurského flyšového příkrovu Vnějších Západních Karpat. Jeho současnou podobu významně formovalo mrazové, chemické a biologické zvětrávání. Během tisíciletí vznikly typické geomorfologické tvary chřibských pískovců – skalní převisy, výklenky, dutiny, pukliny a místy i náznaky komínů. V oblasti Buchlovského kamene i nedalekého tzv. Malého Buchlovského kamene lze pozorovat charakteristické skalní mísy. 

Skála je lezecky využívána. Jedná se o lezecký terén místního významu s několika cestami spíše nižší a střední obtížnosti. Mezi zajímavé cesty patří Nuda v Brně 9-/9, Prásk 8 nebo Lazebník Buchlovský 7 (Skýpala a Wolf, 2010). 

Dominantou vrcholu skály je černý železný kříž s pozlacenou plastikou Krista. Výstup na vrchol však vyžaduje použití lezecké techniky nebo alespoň elementární lezecké zkušenosti (stěnku lze zdolat i sólo, ale není to choďák…). Vrchol zdobí také pozoruhodný a tajemný skalní reliéf s vytesanými letopočty 1415 a 1915, který je viditelný i od úpatí skály. Tento reliéf vznikl roku 1915 jako připomínka 500. výročí úmrtí římskokatolického kněze, středověkého náboženského myslitele, vysokoškolského pedagoga, reformátora a kazatele, Mistra Jana Husa (Blaha, Hrabec a Žižlavský, 2024). Na severní straně skály je umístěna pamětní deska chřibské legendy pana Vojtěcha Rosůlka (*1923 †2019). Vojtěch Rosůlek, horolezec, fotograf, turista, tramp, cyklista, skaut a věrný přítel Chřibů, patří mezi nejvýznamnější osobnosti novodobé chřibské historie. Jako upřímný ochránce buchlovských hor o zdejší kraj pečoval až do své smrti roku 2019, kdy odešel na svůj „poslední vandr“ v požehnaném věku 96 let. Blaha, Hrabec a Žižlavský (2024) uvádějí, že nejbližší okolí kamene nese stopy paleolitického osídlení, což dokládají nálezy Archeologického spolku Starý Velehrad v podobě pazourkových artefaktů.

Do pískovce Buchlovského kamene za staletí čas vytesal příběh bohaté historie zdejšího kraje, lidu i velkých historických událostí. Tento skalní útvar dodnes nese viditelné stopy lidských osudů a otisk plynutí času v krajině Buchlovských hor. Buchlovský kámen je nejstarším oficiálně pojmenovaným skalním útvarem na území Chřibů. Dle dochovaných historických pramenů je skála zmiňována již v roce 1555 v listině, jež je součástí smlouvy mezi Janem Ždánským ze Zástřizl*, pánem na Buchlově, a Janem Greifenfelsem**, opatem velehradského konventu, která definuje vyznačení hranic a práv buchlovského a velehradského panství. Právě skalní útvar Buchlovský kámen je jedním z hraničních bodů obou panství (Blaha, Hrabec a Žižlavský, 2024). V listině je doslovně uvedena formulace „…pod skalu, slove Buchlov kamen…“ (Dvouletý, 2012). 

O původu tajemné skály vypráví stará regionální legenda z kraje pod Buchlovem. Jedna dobová pověst zmiňuje příběh mlynáře z nedalekých Starých Hutí. A jak už tomu v moravských končinách a především v případě moravských skal bývá, i zde zanechal svou pekelnou stopu sám rohatý.

Stával kdysi v údolí Starých Hutí mlýn, kde vody říčky Kyjovky točily mlýnským kolem. Mlýn klapával a v tom mlýně přebýval starý mlynář s překrásnou dcerou Majdalenkou. Její půvab nezůstal utajen ani mocnostem pekelným, a tak se stalo, že sám čert, přebývající v lesích a skalách na blízkém návrší, zatoužil po její ruce. Jednoho dne předstoupil před mlynáře se svou žádostí. Ten, vida příležitost dceru zachránit, stanovil podmínku: „Navršíš-li do příštího kuropění horu vyšší než můj mlýn, bude Majdalenka tvou.“ Lstivý a vychytralý pekelník, chtěje si zajistit dostatek času, všechny kohouty ve vsi zardousil. Leč bdělá mlynářka, tušíc čertovu lest, jednoho opeřence tajně uchovala. Když se noc chýlila ke konci a první paprsky slunce zlatily obzor, vypustila mlynářka kohouta na dvůr. Jeho jasné zakokrhání zastihlo čerta, an se právě vznášel nad vrchem s posledním a největším balvanem. Překvapen a rozzuřen upustil pekelník své břímě a s prázdnou se vrátil do podsvětí. Onen balvan pak na věčnou památku této události zůstal na svém místě a lid jej nazval Buchlovským kamenem (Blaha, Hrabec a Žižlavský, 2024***; Lysáček 2019; Dvouletý 2012). Jiná obdobná pověst uvádí, že se nejednalo o Staré Hutě, ale o Stupavu, obec, která leží dále v údolí na toku Kyjovky (Blaha, Hrabec a Žižlavský, 2024). Dle Dvouletého (2012) byla pověst vztahující se k Buchlovskému kameni roku 1931 dokonce zpracována jako loutková hra, jejímž autorem je olomoucký rodák a významný autor loutkových her a loutkář Ing. František Čech.

Oblast Buchlovského kamene, zvláště louky jižně od skály, které nabízejí působivé výhledy na panoramata středních Chřibů, oblast Holého Kopce, Mordýřky, Hrobů a hřbetů nad Starými Hutěmi. Úchvatné jsou především zdejší podvečerní západy slunce. Samotný skalní útvar však zůstává pohledům z dálky skryt v hustém smrkovém lese. Nebylo tomu tak vždy, v minulosti vypadala krajina zcela jinak. Odlesněné kopce umožňovaly, aby Buchlovský kámen vynikal jako přirozená dominanta zdejších táhlých svahů a oblých kopců. Blaha, Hrabec a Žižlavský (2024) uvádějí, že ještě v dobách první republiky byly zdejší kopce odlesněny. Současné louky vznikaly v průběhu 19. století v důsledku těžby dřeva, které využívaly panské sklárny v nedalekých Starých Hutích. Na místě bývalého sklářského dvora, jenž zanikl v druhé polovině 19. století, konkrétně roku 1876, dnes stojí už jen tichý svědek zašlých časů – památná Malíkova lípa. Pro odpočinek turistů slouží u skaliska přístřešek s neoficiálním ohništěm (vzhledem k okolním lesním porostům je zde však dle lesního zákona rozdělávání ohně zakázáno). 

Okolí lokality je bohaté na řadu dalších zajímavostí. Na samotném vrcholu skály se nachází již zmíněný černý kříž a na její severozápadní straně pak pamětní deska Vojty Rosůlka. Přibližně 120 m severovýchodně se nachází již zmíněný skalní útvar Malý Buchlovský kámen. Zhruba 800 m jihozápadně se rozkládá rozsáhlý dvůr bývalého historického statku Zikmundov, u kterého stojí starý kamenný kříž. V hlubokém a dlouhém údolí Starých Hutí, které se rozkládá západně od Buchlovského kamene, roste památná Malíkova lípa, která je posledním fragmentem bývalé sklářské huti z počátku 18. století. V údolí také vyvěrají studánky Na loukách, Hladná voda a mnohé další. 

—-

*Jan Ždánský ze Zástřizl – potomek moravského vladyckého rodu Pánů ze Zástřizl, jeden z významných renesančních stavitelů hradu Buchlova. 

**Jan Greifenfels (něm. Johann Greifenfels von Pilsenburg, alt. Jan Kučovský; kolem roku *1598 – †8. března 1650) – český cisterciácký mnich a opat několika klášterů v Čechách a na Moravě a generální vikář a vizitátor české provincie řádu cisterciáků.

***Jinou verzi pověsti naleznete v publikaci CHŘIBY – po skalách a lomech I. z populární série Chřiby záhadné a mýtické sv. 14 od autorů Jiřího Blahy, Jiřího Hrabce a Bořka Žižlavského, vydané Nakladatelstvím Buchlov Milana Železníka roku 2024.