PP Salašské pěnovce

Přírodní památka Salašské pěnovce se nachází v hlubokém údolí Studeného žlebu, který je součástí rozsáhlého salašského údolí. Jedná se o komplex lesních porostů a lesních pěnovcových pramenišť asociací Brachythecio rivularis – Cratoneuretum (Vegetace vápnitých lesních pramenišť s převahou mechorostů) (Hájková a Hájek, 2011; Chytrý, 2010; Podešva, 2020). Lokalita se nachází přibližně 1,5 km severozápadně od obce Salaš. Území přírodní památky se rozkládá v silně ukloněném lesním svahu s jižní expozicí pod jižním hřbetem rozsáhlého masivu Pěkné hory (560 m n. m.) a nachází se v oblasti zvané Močáry, nad jedním z pravých přítoků říčky Salašky. Území spadá do geomorfologického podcelku Stupavské vrchoviny a leží v nadmořské výšce přibližně 315 – 375 m n. m. Chráněné území bylo vyhlášeno roku 2013 s výměrou 5,85 ha, jako součást Přírodního parku Chřiby a také Evropsky významné lokality v rámci soustavy chráněných území NATURA 2000. 

Lesní pěnovcová prameniště jsou zajímavým biotopem a ekologickým fenoménem typickým pro karpatskou geomorfologickou oblast. Jedná se o petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) (Podešva, 2020). Pěnovec je porézní sediment, který vzniká vysrážením vápence z povrchových vod a jeho usazováním v okolí pramenišť. Na pěnovce v oblasti flyšového pásma Vnějších Západních Karpat jsou vázány porosty játrovek a mechorostů s diagnostickými druhy jako Brachythecium rivulare, Bryum pseudotriquetrum, Eucladium verticillatum, Palustriella commutata, Pellia endiviifolia, Philonotis calcarea a specifické druhy rostlin jako přeslička bahenní (Equisetum palustre), blatouch bahenní (Caltha palustris) a různé druhy ostřic (Carex sp.). Diagnostickými taxony jsou ostřice prosová (Carex panicea) a ostřice převislá (Carex pendula) (Hájková a Hájek, 2011; Chytrý, 2010). Prameniště se obecně vyznačují v průběhu roku poměrně stálou teplotou a vyšší vlhkostí, což je způsobeno právě vyvěrající podzemní vodou. V letních měsících jsou prameniště ve srovnání s okolním terénem značně chladnější, v zimních měsících naopak teplejší. Vyvěrající voda v prameništích je prokysličená a tento fakt zabraňuje slatinění.

Ve Chřibech se pěnovec v různé míře vyskytuje na více místech, ať už v rámci zvláště chráněných území nebo někdy také doprovází vývěry pramenů a studánek. 

Podrobný popis území uvádí Podešva (2020):

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen sedimenty račanské jednotky magurského příkrovu vnějšího flyšového pásma Západních Karpat. Podklad území tvoří hrubozrnné pískovce a slepence lukovských vrstev svrchního soláňského souvrství z obdodí paleocénu. Přítomnost vápnitých vrstev v geologickém podloží umožnila v lokalitě vznik dvou menších lesních pěnovcových pramenišť. Obě tato prameniště se nacházejí v horní části svahu. Ve spodní části lokality je situováno další prameniště, avšak bez tvorby pěnovců. Převažujícím půdním typem je kambizem rankerová a ranker kambický, v okolí pramenišť pseudoglejové kambizemě až pseudogleje. 

Geomorfologie: Geomorfologicky je území považováno za erozně-denudační vrchovinu s výraznými stopami staršího zarovnávání na vrcholových částech hřbetů. Celé chráněné území lze označit za sesuvné, což dokazují patrné nedávné svahové pohyby a četné menší sesuvy se vznikem terénních depresí, ve kterých často stojí voda. Na území se nachází také množství hákovitých, tzv. „opilých“ stromů a vývratů. 

Flóra a vegetace: Vegetace území je tvořena hospodářským lesním porostem s dominancí nepůvodního smrku ztepilého (Picea abies). V menší míře se vyskytují modřín opadavý (Larix decidua), buk lesní (Fagus sylvatica) a bříza bělokorá (Betula pendula). V příměsi také javor babyka (Acer campestre) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Ve vlhčích místech lokalizovaných ve spodní části svahu a v okolí pramenišť roste olše lepkavá (Alnus glutinosa). Keřové patro je poměrně chudé, tvořené především zmlazujícím bukem lesním (Fagus sylvacica), místy roste také ostružiník (Rubus sp.) a hloh (Crataegus sp.). Bylinné patro je na většině území velmi chudé a místy zcela chybí. Na vlhčích nebo světlejších místech roste lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), karbinec evropský (Lycopus europaeus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), přeslička největší (Equisetum telmateia), žindava evropská (Sanicula europaea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice chlupatá (Carex pilosa) a kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Povrch obou pramenišť je narušen rozrýváním divokými prasaty a rozšlapáním vysokou zvěří. Jedno prameniště je prakticky bez mechového i bylinného patra, na druhém je bylinné a mechové patro bohatší. Z mechorostů zde dominuje hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata, syn. Cratoneuron commutatum). Potenciální přirozenou vegetací území je ostřicová bučina (Carici Pilosae-Fagetum sylvatiace) (Chytrý, 2010; Podešva, 2020). 

Fauna: Systematický zoologický průzkum nebyl v území prováděn. Z ptáků byli v hnízdním období pozorováni lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis), králíček obecný (Regulus regulus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), zvonek zelený (Carduelis chloris), sýkora uhelníček (Parus ater), sýkora parukářka (Parus cristatus) a sýkora koňadra (Parus major). Ze savců je patrná častá přítomnost prasat divokých (Sus scrofa), která zde ničí rozrýváním většinu vlhčích míst území včetně pěnovcových pramenišť. 

Podrobný a komplexní popis chráněného území je uveden na webu Chráněná území Zlínského kraje (Podešva, 2023). 

Velmi kvalitní lesní pěnovcové prameniště se nachází mimo území přírodní památky přibližně 1,6 km severozápadně na druhé straně masivu Pěkné hory v oblasti Smutného žlebu u studánky Kamenné potoky. Se studánkou sousedí významná přírodní rezervace Smutný žleb.

Přibližně 500 m jihovýchodně se nachází studánka Za Vandovou pilou, o dalších 450 m dále pak retenční vodní nádrž Močáry.