Ovčácká skála

Skalní útvar Ovčácká skála se nachází přibližně 600 m jihovýchodně od významného historického rozcestí Vlčák. Skála se tyčí ve vrcholové části lesního svahu s jižní expozicí v nejzápadnější části dlouhého a hlubokého údolí Salašského potoka. Místu se také někdy říká „U Ožralého Matěja“. Vlhký lesní žleb na divokém horním toku Salašského potoka se táhne od obce Salaš až k rozcestí Pod Vlčákem, přičemž mírně stoupá z východu na západ. Právě přítomnost horských lesních potoků vytváří v těchto místech specifické mikrolima, které je příjemné především v parných letních dnech. 

Působivé pískovcové skalisko s výškou asi 7-8 m, leží v nadmořské výšce 500 m n. m. a je obklopeno vzrostlými bukovými lesními porosty. Skála je tvořena dvěma skalními bloky, mezi kterým je přibližně 0,5 m široká puklina. Pod skalou vede důležitá žlutá turistická trasa spojující rozcestí na Vlčáku s horskou obcí Salaš. Na vrcholové plošince nad skalou je provizorní ohniště. Oheň se zde však s ohledem na lesní zákon rozdělávat nesmí. 

Pískovcový skalní blok je tvořen horninami magurského flyše v pásmu Vnějších Západních Karpat. Na skále jsou patrné geomorfologické tvary, typické pro oblast chřibských pískovců. Nalezneme zde menší převisy, skalní výklenky, voštiny, tafone a deskovitou odlučnost pískovcových vrstev na bazální části skály (obdobné můžeme zpozorovat na celé řadě Chřibských skal, třeba v oblasti Kalíšku nebo Skal pod Vlčí jámou). Na geomorfologickém vývoji skaliska se stejně jako u jiných chřibských skal významně podílelo mrazové, chemické a biologické zvětrávání, především činnost vody, větru a ledu.

Ve žlebu pod skalou pramení říčka Salaška. Její prameny se rodí ve zdejších hlubokých, vlhkých a studených žlebech lesních hvozdů. Prameny a potůčky zde vyvěrají pod skalami, pískovcovými balvany a kořeny starých buků, rodí se v mechorostech a kapradinách, zurčí po skalinách a spojují se do horských potoků. Údolím pádí k Salaši. Oblast horního toku Salašského potoka v centrální části Chřibů, daleko od civilizace, je světem nekonečných bučin, divokých lesních hvozdů, žlebů a pramenišť.

Celá oblast rozsáhlých salašských údolí (Údolí Salašského potoka, Máchova dolina, Smutný žleb a Studený žleb), patří k biologicky a ekologicky nejcennějším a zároveň nejdivočejším částem chřibské vrchoviny.

Ke skále se pochopitelně pojí i legenda. Jedna ze starých chřibských pověstí vzpomíná velehradského pastevce Matěje Struka. Ovčák Matěj své stádo pásl v lukách salašského panského dvora. Ovšem jednou mu zachutnala zdejší pálenka, což není v oblasti zdejších úrodných pasekářských trnkových sadů ničím překvapivým. Čím byl Matěj starší, tím více si s páleným rozuměl… Až propil své stádo i pastvinu. Ve strachu ze svých činů pak odešel do hor a před vrchností se ukryl právě pod zdejší skálou. V odlehlých salašských hvozdech a dálavách vydržel přežívat dlouhá léta. No a od těch dob se místu říká Ovčácká skála (Blaha, Hrabec a Žižlavský, 2024). Zmínění autoři ještě uvádí další název skály – „U Ožralého Matěja“. Původ tohoto označení také najdeme ve zmíněné pověsti. 

Ze zajímavých míst v okolí můžeme uvést rozsáhlý mrazový srub, masivní soubor konglomerát skalní prahů a pískovcových lavic zvaný Poscaná skála, která leží v protějším svahu údolí, přibližně 500 m východně. Dále pak Zavěšené skály, které se nachází na náhorní plošině přibližně 900 m jihovýchodně. Přibližně 600 m severozápadně pak leží důležitá křižovatka starých lesních cest – rozcestí Vlčák, se stavením jež bývalo v dávných dobách panskou hospodou i poštovskou stanicí. Přibližně 1,5 km východně v údolí Salašského potoka nalezneme fragmenty připomínající konec II. světové války – pomník padlých partyzánů a památník 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nejvýznamnější je pak oblast bývalé Tománkovi hájenky, kde se dnes nachází turistický přístřešek Salašská hájovna (jeden z nejlépe, a zcela nadstandardně, vybavených, turistických přístřešků ve Chřibech, o který se starají místní trampové, srdcaři). V těchto místech je také známá Studánka u Tománkovy hájenky. V historii zde údajně stával sklářský dvůr, mělo se jednat o jedny z nejstarších skláren v oblasti Chřibů.