Pečínkova skála

Skalní útvar Pečínkova skála se nachází v lesích přibližně 1 km západně od zříceniny Cimburku v jižních Chřibech. Jedná se o skupinu pískovcových bloků a mrazových srubů rozmístěných v bukovém lese ve svahu s jihovýchodní expozicí. Hlavní skalní blok se nachází v západní části celého masivu a má výšku kolem 8 m. Další skalní bloky vytváří pás skal a jsou roztroušeny východně od hlavního bloku. Pod skalami vede zelená turistická trasa, která směřuje z Vršavy k Vranímu lomu (Vraní rokle), dále pokračuje ke zřícenině hradu Cimburk a následně klesá do údolí říčky Kyjovky.

Skála je tvořena pískovcem a slepencem, horninami magurského flyšového příkrovu Vnějších Západních Karpat. Mrazovým a chemickým zvětráváním hornin zde v minulosti vznikly bizarní geomorfologické tvary, typické pro oblast chřibských pískovců – převisy, výklenky, skalní dutiny, voštiny, tafone a další. Především v západní části Pečínkovy skály jsou velké plochy velmi kvalitních voštin typu tafone. Skálu tvoří několik mrazových srubů a ve východní části se nachází náznak malé puklinové jeskyně. Ve vrcholových partiích skal roste řada starých stromů včetně několika borovic lesních (Pinus sylvestris). Vzhledem k typu lokality mohou být považovány za reliktní.

Reliktní bory jsou pozůstatkem doby ledové a představují přirozená stanoviště v oblasti střední Evropy, na nichž borovice vytrvala od počátku svého rozšíření v postglaciálu, v období přibližně před 8000 lety, až dodnes. Vegetace na lokalitách reliktních borů vznikla v období označovaném jako boreál. V tomto období byla průměrná teplota o 2 stupně vyšší než dnes. Tyto podmínky byly vyhovující především druhům jako borovice (Pinus sp.), bříza (Betula sp.) nebo jalovec (Juniperus sp.). Borovice se do oblasti střední Evropy šířila v době preboreálu a formovala zde rozsáhlé světlé lesy. V následujících obdobích atlantiku a epiatlantiku docházelo k dalšímu oteplování a zvlhčování klimatu. Borovice byla vytlačena z příznivých stanovišť kompetičně silnějšími druhy, převážně listnatými dřevinami na menší tzv. extrémní stanoviště. Za extrémní stanoviště lze považovat exponovaná stanoviště na vrcholech kopců, výchozy skal, suťové svahy, pískovcové skály a skalní města, srázy říčních údolí a hadcové nebo silně kyselé podloží. Reliktní bory ve Chřibech jsou charakterizovány pískovcovými skalními výchozy ve svazích nebo na vrcholech kopců a dominantním druhem těchto stanovišť je borovice lesní (Pinus sylvestris) doplněná dalšími druhy jako bříza bělokorá (Betula pendula), smrk ztepilý (Picea abies), místy třešeň ptačí (Prunus avium) a výjimečně také jeřáb břek (Sorbus torminalis). Reliktní bory na skalních výchozech vytváří velmi působivá místa s unikátní atmosférou.

Skála je lezecky využívána. Jedná se především o významný boulderingový terén. Je zde vytyčena řada hodnotných, zajímavých a velmi kvalitních boulderů. V severozápadní části skal se nachází ohniště a několik jednoduchých lavic z kmenů (pozn. vzhledem k okolnímu lesnímu porostu se zde oheň podle lesního zákona č. 289/1995 Sb. rozdělávat nesmí).

Legenda praví, že skála je pojmenovaná po loupežníku Pečínkovi, který loupil v okolních vesnicích na Koryčansku a také na kupeckých stezkách vedoucích přes Chřiby. Ve skalních dutinách a puklinách si pak ukrýval nakradenou kořist. Známý chřibský bard Franta Lysáček uvádí celou legendu o původu názvu podrobněji a zmiňuje také její reálný základ: V dávných časech, kdy v ruinách cimburského hradu už nebydlelo panstvo, ale lesní zvěř a někdy také loupežníci, býval v těchto končinách „lesů pánem“ jistý Pečínka z Koryčan. Nevíme, jaká bývala jeho původní počestná obživa, ale do historie se zapsal jako prachsprostý lapka. Jeho specialitou byla krádež všeho druhu, na kterou vymyslel zajímavou fintu. Když chtěl vykrást stavení nějakého bohatce, zapálil na druhém konci dědiny sýpku. Všichni lidé ji samozřejmě odběhli hasit a on mohl nerušeně loupit. Kvůli této žhářské zálibě se mu přezdívalo také Paličník či Palivec. Vrcholem jeho „kariéry“ a také začátkem jeho bídného konce, se stalo setkání s jistým Josefem Andělem, který byl také lapkou či zlodějem. Pánové si padli do oka, zvláště, když se kolega Pečínkovi pochlubil, že se nedávno vloupal do buchlovského hradu či zámku (zde se prameny rozcházejí) a odcizil zde množství gobelínů, koberců a jiných cenných předmětů. Společně s Pečínkou je pak ukryli do zmiňovaného skaliska. Ukradené předměty pak postupně odnášeli k překupníkům do Kyjova a zpět si ve váčcích odnášeli cinkající obnos. Při dělení peněz se však spolu tito dva výtečníci strašlivě pohádali a vznětlivý Pečínka Anděla prásknul vrchnostenským úřadům. Ty se s oběma lumpy nijak nemazlily. Anděl byl uvězněn ve věži hradu Buchlova, Pečínka si užíval „slastí“ kyjovského vězení a později byli oba lumpové „odměněni“ trestem smrti! Jak už to ale na tom světě chodí, někdy ne jména poctivých a slušných, ale právě jména vyvrhelů se dostávají do dějin. To Andělovo dosud připomíná jedna z buchlovských věží zvaná „Andělka“ a po Pečínkovi nese název zase místní skalisko, kde se kdysi oba lapkové ukrývali. A dost možná, že se tam někde dosud nachází část kořisti či peněz, které ti dva obdrželi výměnou za svůj lup… (Lysáček, 2015).

V této oblasti Chřibů se nachází celá řada dalších významných míst. Přibližně 1 km východně se nachází bývalý Vraní lom, oblíbené místo trampů a o něco dále pak legendární zřícenina hradu Cimburk. Přibližně 600 m západně roste významný strom Třešeň pod Vršavou a nedaleko ní vyvěrá nedávno upravená studánka Pod Vršavou. Asi 500 m jihovýchodně vyvěrá další známá chřibská studánka nazvaná Paní studýnka a nedaleko ní se nachází tradiční výchozí místo do oblasti jižních Chřibů, známé rozcestí U Křížku.